Teď se přesuneme do C.V.A.N. To je Centrum pro výzkum a aplikaci nanogamie. Víte co je to nanogamie? A co jsou to nanotechnologie? Rád vás poučím.
Nanotechnologie je obor, který se dokáe pohybovat v řádech nanometrů. Jeden nanometr je miliardtina metru. V těchto mírách u se dají měřit atomy a molekuly a je moné proniknout do samotné podstaty materiálů nebo ivých tkání. A také je moné si z atomů uhlíku 'vyrobit' malinkého robota, kterému se říká nanobot. Vypadá trochu jako ponorka, která plave lidskými útrobami. Pomocí nanobota můeme 'spravovat' 'rozbité' 'součástky' lidských organismů. Termín nanogamie vznikl spojením slov nano a game, co celkem vysvětluje její princip. Vyuívá pokroku na poli nanotechnologí a přidává k nim lidský element. Malinký nanobot je řízen člověkem, takzvaným nanopilotem. Ten má před sebou monitor, na kterém vidí svého nanobota i své 'nepřátele': viry, bakterie, zmutované buňky. Musí je zničit. Buď tím, e je 'obestaví' pevnou uhlíkovou konstrukcí, která zamezí jejich dalímu íření, nebo tím, e je neutralizuje neutronovým proudem, tedy jakoby 'rozstřílí'. Ovládání i způsob boje jsou podobné jako u počítačových her. Neříká se mi to snadno, ale zdá se, e lidský faktor je pořád jetě nenahraditelný. Lidské reakce bývají nepředvídatelné, náhodné či impulsuvní a právě to můe chorobný zárodek často 'překvapit' a zlikvidovat snáz, ne naprogramovaná, přesná, ale vdy stejná léčba.
Nanopiloti jsou zvlátní sorta. Větinou mluví o svém nanobotu jako o sobě samých, jakoby přímo oni, zmenení, pronikali a bojovali v lidských útrobách. Takhle vysoký stupeň identifikace je opravdu zvlátní. A nejzvlátnějí ze vech nanopilotů je profesor docent Tečka. Jeho asistentkou je 90/60/90. Tu jsem měl ji brzy poznat...
